5 praktických rad pro pokoj dvou dětí různého věku

Typická chyba je začít s montáží bez rozvržení a pak se snažit obraz pověsit tak, aby „nějak vypadal". Další častý problém je podcenit váhu obrazu – lepicí páska se na prvním místě odlepí a vy pak musíte řešit nejen spadlý rám, ale i díru ve zdi. Pozor si dejte i na osvětlení: přímé slunce na obrazy způsobí vyblednutí barev, proto je umístěte mimo okno nebo použijte UV ochranné sklo. Nakonec se zamyslete nad proporcemi – galerijní stěna nemusí vyplnit celou stěnu. Nechte kolem ní trochu prázdného prostoru, aby působila vzdušně a ne jako skladiště obrazů.

Kde začít a jak si rozvržení přenést na zeď Základním pravidlem je, že střed celé kompozice by měl být ve výši očí – obvykle kolem 150 centimetrů od podlahy. Od tohoto bodu se odvíjejí všechny vzdálenosti. Než začnete vrtat, připravte si z papíru šablony ve skutečné velikosti každého rámu. Vystřihněte je, přilepte na zeď pomocí malířské pásky a pohybem si ověřte, zda vám rozvržení sedí. Tento krok vám ušetří desítky zbytečných děr. S šablonami také snadno zjistíte, zda máte mezi rámy rovné mezery – použijte metr nebo vodováhu a křížem si označte rohy každé šablony.

Nejdřív vyřešte, kde bude kdo spát. U dětí s větším věkovým rozdílem, třeba čtyři a deset let, je vhodné oddělit spaní tak, aby měl každý svůj koutek i vizuálně. Menší dítě může spát u stěny, starší u okna, aby mělo lepší světlo na čtení. Postel pro mladší zvolte s nízkým rámem a bez ostrých hran, pro starší pak s úložným prostorem pod matrací. Vyhněte se patrovým postelím, pokud mladšímu ještě není kolem šesti let – hrozí pády a staršího to bude rušit při každém pohybu.

Nejčastější chybou je, když se snažíte udělat z pokoje vzorový katalog. Děti potřebují prostor, který zvládnou samy udržovat. Méně nábytku a více volného místa na hraní je vždy lepší než přecpaná místnost. Nebojte se zapojit děti do rozhodování. Nechte každé vybrat barvu svého povlečení nebo dekoraci na svou poličku. Když mají pocit, že se podílejí na výsledku, snáze přijmou, že si musí dělit prostor s tím druhým.

Na závěr bych zmínil úložné prostory. Při plánování rekonstrukce se snadno necháte unést estetikou a zapomenete na praktičnost. Skříňka pod umyvadlem by měla mít alespoň jednu zásuvku na drobnosti a police nad toaletou se hodí na náhradní role papíru. Pokud máte možnost, vestavěte do výklenku ve zdi poličku na šampony – ušetříte místo ve sprše a nebudete muset nic věšet. Největší chybou je nechat koupelnu bez větrání. Pokud není okno, musí být kvalitní digestoř s dostatečným výkonem, jinak se plíseň objeví do roka. Větrejte i po koupeli, ať se vlhkost nedostane do zdí.

Dejte sbohem umakartu i vaně jednoduchou cestou Vana je častým zdrojem nespokojenosti. Místo její výměny, která vyžaduje demolice obkladů a zásah do rozvodů, využijte akrylovou vložku. Tu vyrobí specializovaná firma přímo na míru – stačí udělat otisk vany. Vložka se nalepí na původní povrch a vytvoří novou, lesklou vanu bez spár. Nezapomeňte, že před aplikací musí být vana zcela suchá a bez zbytků mýdla. Druhou možností je renovace smaltu pomocí epoxidové sady, která se nanáší válečkem. Tato metoda vyžaduje minimálně 24 hodin bez použití koupelny a je nutné dodržet teplotu v místnosti, jinak nátěr popraská.

Pokud jsou obklady v pořádku, ale vadí vám dveře, vyměňte je za nové s hladkou povrchovou úpravou. Měření je zásadní – panelová jádra mají často nestandardní rozměry, proto před objednáním změřte výšku i šířku na třech místech. Při montáži použijte montážní pěnu a po vytvrzení ji přebytečnou část odřízněte. Levnější variantou je renovace původních dveří: sejměte kování, obruste povrch a natřete je emailovou barvou. Jen pozor na staré nátěry, které mohou obsahovat olovo – při broušení používejte respirátor a odsávačku.

Než začnete pověsit cokoli, zastavte se u skladby. Galerijní stěna neznamená náhodně rozmístit rámy, ale vytvořit celek, který má řád. Nejprve si na podlahu rozložte všechny obrazy, které chcete použít. Pokládejte je do obdélníku nebo čtverce – to je nejbezpečnější kompozice pro začátek. Můžete je seskupit těsně k sobě, s mezerou dva až pět centimetrů mezi rámy, nebo je rozmístit volněji s většími odstupy. Vyzkoušejte si několik variant a vyfoťte je mobilem – na fotografii okamžitě uvidíte, co funguje a co ne. Nechytejte se ale každého obrazu, který doma máte; vyberte jen ty, které k sobě ladí tónem, šířkou rámu nebo tématem.

Pokud chcete montáž bez vrtání, máte dvě základní možnosti: lepicí pásky určené na obrazy a háčky s lepicí podložkou na zeď. Pásky fungují na hladkých površích – sádrokarton, omítka, lakované dřevo. Než je nalepíte, očistěte místo lihem a nechte zaschnout. Pásku nalepte na rám, přitlačte a pak teprve připevněte na zeď. Důležité je dodržet nosnost: pro těžký obraz použijte více pásků, ale vždy je rozmístěte rovnoměrně po obvodu rámu. Lepicí háčky mají omezenou nosnost a hodí se pro malé a středně těžké rámy. Nikdy je nepoužívejte na těžké zrcadlo nebo velký obraz v masivním rámu – riskujete pád a poškození zdi i podlahy. U lepicích systémů také počítejte s tím, že na strukturované omítce nebo na tapetě nebudou držet spolehlivě.