5 kroků, jak bezpečně vyčistit komín kartáčem

Samotné čištění provádějte od shora dolů. Vyjděte na střechu, ale pouze pokud je sucho, nefouká silný vítr a máte zajištěnou stabilní oporu. Ideální je použít bezpečnostní postroj a kotvení, pokud je to možné. Uvolněte horní část komína, vložte kartáč a postupně ho spouštějte dolů. Krouživými pohyby uvolňujte saze z vnitřních stěn. Po každých pár metrech kartáč vytáhněte, očistěte a pokračujte. Vyvarujte se prudkých trhnutí, mohli byste poškodit vložku komína.

Prodloužené hoření v kamnech nebo krbové vložce je lákavé – méně přikládání, stálá teplota, delší doba hoření. Jenže právě tento režim má zásadní vliv na to, co se usazuje v komíně. Při nízkém výkonu a omezeném přívodu vzduchu dochází k nedokonalému spalování, při kterém vzniká více dehtu a sazí. Čím déle doutnáte, tím více se zvyšuje riziko ucpání komína a vzniku komínového požáru.

Když už máte plameny, přikládejte postupně. Nejprve přidejte silnější třísky, pak teprve polena z tvrdého dřeva, jako je buk nebo dub. Měkké dřevo shoří velmi rychle a jeho hlavní úkol je vytvořit dostatečně velkou žhavou vrstvu. Pokud na ni hned položíte velké poleno, udusíte plamen a budete muset začít znovu. Počítejte s tím, že první přiložení tvrdého dřeva by mělo přijít až ve chvíli, kdy jsou třísky z poloviny prohořelé a vytvářejí stabilní uhlíky.

Typickou chybou je používání příliš silných kusů měkkého dřeva na podpal. Borová šiška nebo silná větev sice vzplane, ale zvenku se opeče a uvnitř zůstane studená. Místo toho si připravte zásobu tenkých třísek a malých polenítek předem. Můžete je nasbírat při procházce nebo při kácení, a pak je nechat doschnout na vzduchu. Vlhké měkké dřevo produkuje hodně dehtu, který zanáší komín a zapáchá, takže se mu vyhněte.

Na co si dát pozor: nikdy se nespolehněte jen na jeden znak. Dřevo, které je na povrchu suché, může být uvnitř stále vlhké, zejména pokud bylo skladováno pod přístřeškem, ale těsně naskládané. Kůra může být suchá, ale jádro polena ještě obsahuje vodu. Pokud máte podezření, že je dřevo vlhké, nechte ho ještě dosušit na vzdušném místě. Nechte si poradit i od prodejce, ale vždy si dřevo raději prohlédněte a poklepejte na něj sami. Vyhnete se tak nákupu dřeva, které vám místo tepla přinese jen dým a námahu.

Jak topit, aby dřevo vydrželo a hřálo Samotné topení vyžaduje také jistou techniku. Nejprve zkontrolujte tah komína a otevřete přívod vzduchu. Do kamen dejte podpal – suché třísky, kůru a papír. Na to položte dvě menší polena tvrdého dřeva napříč, aby mezi nimi byl vzduch. Nikdy nepoužívejte tekuté podpalovače, které znečišťují komín a jsou nebezpečné. Když se oheň rozhoří, přikládejte méně a častěji, a to vždy na žhavé uhlíky. Velké poleno přikládejte až tehdy, když je oheň stabilní, ne hned na začátku. Udržujte teplotu spalin tak, aby komín zůstal čistý – pokud kouř zhoustne, máte málo vzduchu.

Aby prodloužené hoření nezpůsobovalo nadměrné usazování, dodržujte tři pravidla. První: používejte dobře vysušené dřevo s vlhkostí do 20 %. Druhé: nikdy neškrtíte přívod vzduchu úplně – nechte vždy malou škvíru, aby plamen zůstal živý a teplota spalin neklesla pod 120 °C. Třetí: hořte v kratších intervalech – raději tři hodiny aktivního hoření než osm hodin doutnání.

Když topíte dřevem, vlhkost rozhoduje o tom, kolik tepla z něj skutečně získáte a jak často budete čistit komín. Vlhkomer je praktická pomůcka, ale ne vždy ho máte po ruce. Existují ale spolehlivé fyzické znaky, podle kterých poznáte suché dřevo bez měření. Stačí se zaměřit na zvuk, vůni, hmotnost a vzhled. Tyto metody vám dají dostatečně přesnou představu o tom, zda je dřevo připravené ke spálení, nebo ještě potřebuje vyschnout.

Největší chyby, které dřevo ničí a snižují jeho výhřevnost, jsou tři: přikládání mokrého dřeva, přeplnění kamen a topení s přivřeným přívodem vzduchu, kdy dřevo doutná a produkuje dehet. Také nikdy nespalujte v kamnech lakované dřevo nebo dřevotřísku – vznikají toxické látky. Po skončení topné sezóny nechte kamna vyhořet a popel odstraňte až po úplném vychladnutí. Pokud dodržíte tyto zásady, tvrdé dřevo vám vydrží celou zimu a vytopí dům s minimem odpadu.

Než začnete topit, rozhodněte, co chcete pálit. Tvrdé dřevo, jako je dub, buk nebo habr, má vysokou výhřevnost a dlouho žhne. Ale ne každé poleno je stejné. Rozhodující je vlhkost – čerstvě pokácené dřevo obsahuje přes polovinu vody a než ho spálíte, musíte ho nechat vyschnout. Ideální je vlhkost pod 20 %, což poznáte podle prasklin na čelech, lehké váhy a dutého zvuku při poklepání. Pokud topíte mokrým dřevem, ztrácíte až třetinu energie, protože se voda musí nejdříve odpařit, a navíc se v komíně usazuje dehet.