Když vyrobíte čisticí prostředky sami, ušetříte i zdraví

Nyní přichází na řadu mokré čištění. Nepoužívejte hned agresivní čisticí prostředky. Stavební prach je zásaditý, a pokud ho setřete běžným saponátem, může reagovat s povrchem a zanechat šmouhy. Nejprve otřete všechny tvrdé povrchy navlhčeným hadříkem z mikrovlákna, který dobře zachytává jemné částice. Vodu měňte často, nejlépe po každé místnosti. Pokud narazíte na zaschlé kapky barvy nebo maltu, použijte škrabku na sklo – je bezpečná na okna i na keramické obklady.

Nakonec se zaměřte na vzduch a textilie. Otevřete okna dokořán a vytvořte průvan. Závěsy, polštáře a čalounění je nejlepší nechat vyprat nebo vyčistit. Pokud to nejde, vyklepejte je venku a nechte je provětrat. Po dokončení úklidu projděte byt znovu – nejlépe s baterkou, která odhalí i jemné vrstvy prachu. Věnujte pozornost spínacím skříňkám, zásuvkám a dalším místům, kde se prach rád schovává. Teprve když je vše suché a čisté, můžete vrátit nábytek a užívat si výsledek své rekonstrukce koupelny krok za krokem.

Na skla a zrcadla si připravte směs z jednoho dílu octa, jednoho dílu vody a pár kapek saponátu na nádobí (stačí doslova kapka). Nastříkejte na okno, přetáhněte stěrkou a leštěte hadříkem. Pozor na to, že ocet může poškrábat některé přírodní kamenné povrchy, jako je mramor nebo žula – na ně použijte jen jemný roztok vody s kapkou saponátu. Vždy si nejdřív vyzkoušejte každý přípravek na malém, nenápadném místě. Typická chyba začátečníků je, že smíchají všechno dohromady a pak se diví, že se jim na povrchu dělají šmouhy nebo že se látka srazí.

Typickou chybou je mytí oken před dokončením úklidu stěn. Nejdříve umyjte rámy a parapety, až poté samotné tabule. Na okna používejte houbičku s gumovou stěrkou a vodu s trochou octa. Po umytí otřete sklo suchým hadříkem a okamžitě odstraňte případné kapky. Stejný postup platí pro zrcadla a skleněné výplně. Nezapomeňte na kování a panty, kde se usazuje prach smíchaný s mastnotou.

Než začnete přeskupovat police, vytvořte si jasnou představu o tom, co v botníku skutečně potřebujete. Zimní boty jsou objemné, často s kožešinou nebo vysokým nártem, takže klasické úzké police na tenisky jim nevyhovují. Vyndejte všechny boty ven a rozdělte je na tři skupiny: ty, které nosíte denně, sezónní kousky, a boty, které už nikdy neobujete. Třetí skupinu okamžitě vyřaďte – ať už do kontejneru na textil, nebo darujte, protože každý pár navíc v botníku zabírá místo, které potřebují zimní kotníkové boty.

Zásadní chybou je namáčet váleček přímo do plechovky s barvou. Místo toho použijte mřížku nebo plastovou vaničku s drážkami. Váleček do barvy ponořte jen do třetiny a poté ho na mřížce převalujte, dokud nepřestane kapat. Pokud je váleček přesycený, barva stéká po násadě a při každém pohybu skáče na stěnu. Stejně důležité je malovat bez přerušení. Když se zastavíte uprostřed plochy, barva na válečku zasychá a při dalším dotyku se uvolňuje v drobných hrudkách, které se okamžitě rozstříknou.

Posledním krokem je pravidelná údržba. Každý měsíc botník vyprázdněte, otřete police vlhkým hadříkem a zkontrolujte, zda se někde netvoří plíseň. Zimní boty po návratu z venku nikdy neukládejte mokré – nechte je nejprve uschnout při pokojové teplotě, nejlépe s novinami uvnitř, které absorbují vlhkost. Tím zabráníte zápachu a deformaci materiálu. Když budete boty ukládat vždy na stejné místo, vytvoříte si systém, který je natolik efektivní, že se do botníku vejdou i ty nejobjemnější kozačky, aniž byste museli cokoli kupovat.

Proč začít suchým čištěním a na co si dát pozor Začněte vždy suchým úklidem. Vysavač s HEPA filtrem je základ, ale obyčejný kobercový vysavač si s jemným stavebním prachem neporadí – částice projdou přes sáček a usadí se zpět na nábytku. Ideálně použijte vysavač s vodním filtrem nebo alespoň s jemným mikrofiltr. Prach nejprve odstraňte ze stropů, stěn, rámů dveří a horních částí skříněk. K tomu se hodí dlouhý teleskopický násadec s měkkým kartáčem. Na závěr vysajte podlahy. Nezapomeňte na parapety, lišty a za radiátory – tam se prach drží nejdéle.

Nejdůležitější je ale prevence u stropu a u soklových lišt. Strop se maluje stejným válečkem, ale s kratším vlasem – barva ze stropu padá dolů na stěny, takže je dobré nejprve vymalovat strop a nechat ho důkladně zaschnout. stěny až po stropě, chraňte lišty a podlahu krycí páskou a fólií. Páska musí být kvalitní, jinak se barva pod ní dostane a vytvoří zubatý okraj. Při lepení pásku ji přitlačte prstem, aby nebyly žádné mezery.

Začněte u válečku. Krátký vlas nasaje méně barvy, ale také ji rovnoměrněji rozprostře. Pokud použijete dlouhý vlas, barva se dostane do struktury a při odvalování se z ní uvolňují drobné kapičky, které létají na okolní plochy. Nejlepší je středně dlouhý vlas, který dobře kryje a nerozpouští barvu do vzduchu. Před samotným malováním váleček namočte do vody a vyždímejte, aby se nenasál příliš barvy najednou. Tím se snižuje riziko, že se z něj budou uvolňovat větší kapky.