6 praktických rad pro balení a přepravu matrace

U moderních matrací s paměťovou pěnou můžete využít vakuového balení. K tomu slouží speciální vakuové sáčky, které se nasadí na matraci a vysají vysavačem. Tím se matrace výrazně zmenší, což usnadní manipulaci i přepravu. Pozor ale na to, že vakuové balení není vhodné pro všechny typy matrací – u pružinových nebo latexových hrozí deformace. Vždy se řiďte doporučením výrobce.

Nejčastější chyba: měříte jen šířku, ale zapomínáte na úhlopříčku Většina lidí změří šířku nábytku a šířku dveří a podle toho usoudí, že to projde. Jenže u rozměrných kusů, jako jsou skříně nebo čela postelí, rozhoduje úhlopříčka. Pokud nábytek nemůžete prostrčit rovně, musíte ho naklonit – a tím se jeho efektivní šířka zvětšuje. Vždy proto počítejte s nejdelší úhlopříčkou nábytku (od horního zadního rohu k dolnímu přednímu) a porovnejte ji s výškou a šířkou dveří. Pokud je úhlopříčka větší, nábytek neprojde ani po natočení.

Balte jednotlivé části vždy odděleně. Sedák a opěrák zabalte do bublinkové fólie nebo novin, aby se nepoškrábaly, a poté je vložte do větší krabice. Plynový píst zabalte do bublinkové fólie a vložte svisle do rohu krabice, aby neměl tendenci se kutálet. Podstavec s kolečky dejte do druhé krabice nebo na dno velké kartonové krabice, pokud máte jen jednu. Mezi jednotlivé díly vždy vložte vrstvu výplně (např. staré hadry nebo karton). Šrouby a malé součástky zalepené v sáčku přilepte lepicí páskou k sedáku nebo opěráku, aby se při přepravě neztratily. Na krabici napište fixem slovo „křehké" a šipku nahoru.

Samotnou komodu pak zkontrolujte. Pokud má volné police, zajistěte je páskou nebo je vyjměte. Stejně tak sejměte vrchní desku, pokud je oddělitelná. Při manipulaci s prázdnou komodou dávejte pozor na hrany – jsou nejzranitelnější. Obalte je bublinkovou fólií nebo měkkým papírem a přelepte lepicí páskou. Nezapomeňte na zadní stranu, kde často trčí hřebíky či skobičky. Ty zabalte zvlášť, aby nepoškrábaly ostatní povrch.

Po přenesení každého kusu zkontrolujte, zda nedošlo k posunu ochranných vrstev. Pokud se fólie uvolnila, ihned ji přilepte znovu, než začnete nosit další věc. Připravenost a trpělivost se vyplatí – nábytek přežije stěhování bez škrábanců a vy nebudete muset nic opravovat ani lakovat. S těmito šesti kroky zvládnete i úzké schodiště bez zbytečných odřenin.

Co dělat, když už otisk na povrchu máte Čím dříve otisk setřete, tím menší je riziko trvalého poškození. Použijte měkký mikrovláknový hadřík, který nepouští vlákna, a jemně povrch přeleštěte suchým tahem. Nikdy netlačte příliš silně a nepoužívejte krouživé pohyby, které mohou vytvořit mikroškrábance. Pokud suchý hadřík nestačí, navlhčete jej jen lehce vlažnou vodou a povrch otřete jedním směrem, poté ihned vyleštěte do sucha. Vyhněte se běžným čisticím prostředkům s obsahem alkoholu, acetonu nebo amoniaku – ty rozpouštějí ochrannou vrstvu laku a povrch se stává náchylnější k dalšímu znečištění.

Před demontáží vždy vysuňte šuplík úplně ven. Pak se podívejte na kolejničky. U některých typů je nutné zmáčknout páčku na obou stranách, u jiných stačí zatáhnout za modrý či černý plastový díl. Nezapomeňte, že šuplíky v jedné komodě nemusí být identické. Horní může mít jiné pojezdy než spodní. Pokud si nejste jistí, vyfoťte si mechanismus mobilem, ať víte, jak ho zase složit.

U výtahu platí pravidlo: nikdy nevkládejte nábytek do kabiny napříč, pokud to není nezbytně nutné. Většinou je lepší ho postavit na výšku a zajistit popruhy, aby se nepřevrátil. Důležité je také zkontrolovat, zda se dveře výtahu zavírají bezpečně a zda nábytek neblokuje senzory. Pokud se do výtahu nevejde ani po natočení, zvažte demontáž nábytku na menší části – u mnoha skříní stačí odšroubovat bočnice nebo vrchní desku, a to bez újmy na funkčnosti.

Dalším praktickým krokem je ošetření povrchu přípravkem, který vytvoří neviditelný ochranný film. Na trhu existují speciální vosky a mikrovláknové leštěnky určené pro nábytek s vysokým leskem. Nanášejte je podle pokynů výrobce, vždy na suchý a čistý povrch, a nechte zaschnout. Tato vrstva sice otiskům nezabrání úplně, ale výrazně usnadní jejich setření – mastnota se na ní nefixuje a stačí jeden přejezd suchým hadříkem. Aplikaci opakujte maximálně jednou za měsíc, častější používání může vést k nežádoucímu nahromadění vosku.

Po vyjmutí šuplíků je položte na rovnou podložku – ideálně na karton nebo starou deku. Nikdy je nestavte na výšku, hrozí deformace dna. Dno šuplíku bývá tenké a snadno se ohne. Zároveň si připravte sáčky s drobnými šroubky a kováním. Každý druh šroubku dejte zvlášť a označte, ke kterému šuplíku patří. To vám ušetří hodiny dohadování při zpětné montáži.