Horní zapalování vs. spodní: co rozhoduje o kvalitě ohně

Jak dlouho musí dřevo schnout, aby mělo správnou barvu? U měkkého dřeva, jako je smrk nebo borovice, trvá obvykle jeden až dva roky, než kůra začne sama odpadávat a barva se změní na zlatavou. Tvrdé dřevo, třeba dub nebo buk, potřebuje déle – klidně dva až tři roky. Než začnete dřevo používat, zkuste odloupnout kůru na několika místech. Pokud je pod ní dřevo ještě bílé a na dotek studené, potřebuje další měsíce schnutí. Typická chyba je spoléhat se jen na to, že kůra už částečně opadala. To může být způsobeno i mechanickým poškozením nebo napadením hmyzem, a dřevo může být uvnitř stále mokré.

Praktický postup: na dno kamen položte dvě větší polena rovnoběžně, na ně další dvě v opačném směru – vytvoříte tak vzdušnou hranici. Mezi ně vložte menší třísky a navrch dejte podpalovač a papír. Zapalte a nechte dvířka pootevřená, dokud se oheň dobře nerozhoří. Důležité je otevřít přívod vzduchu na maximum, aby měl oheň dost kyslíku. Jakmile oheň chytne, přivřete přívod a regulujte ho podle potřeby. Tento způsob vyžaduje trochu trpělivosti, ale výsledek stojí za to.

Při čištění shora – ze střechy – použijte bezpečnostní postroj a zajistěte se proti pádu. Lano s kartáčem spouštějte do komína plynule, bez náhlých trhnutí. Po každém průchodu kartáč vyjměte a oklepte od sazí. Opakujte, dokud kartáč nevyjde z komína téměř čistý. U starších komínů s nerovným povrchem nebo s ostrými hranami dejte pozor, For more in regards to další informace visit our own web site. aby se kartáč nezasekl – v takovém případě nikdy netahejte silou, ale pokuste se s ním pootočit nebo ho zasunout zpět. Po dokončení interiéru mechanického čištění odstraňte spadlé saze z topeniště a z čistících otvorů.

Jak postupovat při čištění komínového průduchu kartáčem Nejdříve si připravte pracovní prostor. Odstraňte z okolí kamen či krbu vše hořlavé, rozložte kolem topeniště nehořlavou fólii nebo starou plachtu a zajistěte si ochranné brýle, rukavice a respirátor. Samotné čištění začněte od sopouchu – tedy od místa, kde se komín napojuje na spotřebič. Vyjměte čistící dvířka nebo vyklopte dno komína, pokud je máte. Poté kovovým kartáčem napojeným na teleskopickou tyč nebo na lano s těžítkem postupně projíždějte celou délku průduchu. Důležité je pohybovat kartáčem pomalu a rovnoměrně, a to jak směrem dolů, tak nahoru, abyste uvolnili všechny usazeniny.

Nejčastějším problémem je zanesený rošt. Škvára a popel se usazují mezi mřížemi, čímž se zmenšuje průduch pro vzduch. Řešení je jednoduché: rošt pravidelně čistěte, ideálně po každém vyhasnutí ohně. Použijte na to kovový kartáč nebo škrabku, ale pozor na poškození povrchu. Pokud máte rošt vyjímatelný, vyjměte ho a vyklepejte. U pevně zabudovaných roštů stačí prohrábnout spáry a vybrat popel z popelníku. Zbytky dehtu, které se tvoří při spalování vlhkého dřeva, odstraňte horkou vodou a drátěným kartáčem.

Pravidelné čištění komína není formalita, ale nezbytná údržba, která chrání nejen majetek, ale i životy. Zanedbaný komín může způsobit požár, otravu oxidem uhelnatým nebo dokonce výbuch. Čištění by se mělo provádět alespoň jednou ročně, u kotlů na tuhá paliva i častěji. Optimální je objednat kominíka před začátkem topné sezóny, tedy osvětlení v obýváku létě nebo na začátku podzimu.

Horní zapalování se hodí pro většinu typů kamen, krbových vložek i kotlů na dřevo. Výjimkou jsou kachlová kamna, která mají specifickou konstrukci – u nich se řiďte pokyny výrobce. Jinak platí, že tento způsob oceníte zejména na podzim a na jaře, kdy potřebujete jen mírně přitopit a nechcete, aby kamna přetékala. Oheň zespodu se navíc lépe kontroluje, takže přikládáte méně často a teplota v místnosti je vyrovnanější.

Pravidelná kontrola roštu by měla být součástí každoroční údržby kamen. Zkontrolujte ho na rekonstrukce koupelny krok za krokemčátku topné sezóny a znovu v polovině zimy. Pokud si všimnete nadměrné koroze, která se projevuje odlupujícími se vrstvami kovu, je to jasný signál k výměně. Levná sice není, ale spolehlivý rošt vám vrátí komfort v podobě lepšího hoření a nižší spotřeby dřeva. Nakonec jde o to, že rošt je srdcem kamen – když mu věnujete pár minut, odmění se vám teplem a dlouhou životností.

Základním pravidlem je vrstvení. Na dno ohniště položte dvě až tři polena z tvrdého dřeva, která budou tvořit základ. Na ně naskládejte drobné třísky a špalíčky z měkkého dřeva – čím tenčí, tím lepší. Mezi nimi nechte mezery, aby mohl proudit vzduch. Navrch pak přidejte suché jehličí, březovou kůru nebo hobliny, které mají nízkou teplotu vznícení. Tato kombinace zajistí, že se oheň chytí během pár sekund, a vy nebudete muset zbytečně plýtvat papírem ani podpalovači.