Jak bezpečně zabalit poličky a lišty, aby přežily přepravu

Typická chyba je demontovat až v den stěhování. Nejlepší je připravit všechno den předem, ideálně o víkendu, kdy v kanceláři nikdo nepracuje. V den stěhování pak už jen kontrolujete, jestli stěhováci nakládají správné věci do správného auta. Další pastí je zapomenout na úklid. Po odvozu nábytku se ve staré kanceláři vždy něco najde – rezervní šroubky, zapadlá klávesnice nebo starý monitor za skříní. Než předáte klíče, projděte každou místnost a zkontrolujte, že vám tam nezůstaly žádné firemní věci. V nové kanceláři pak nejprve umístěte těžké skříně a stoly na jejich místa a teprve potom montujte příslušenství a zapojujte elektřinu.

Nejdřív změřte stolek na třech místech – přes desku, přes nejširší část nohou a diagonálně. Získáte tak potřebné rozměry pro výběr krabice, která by měla být o dva až tři centimetry větší na každou stranu. Pokud nemáte krabici přesně na míru, slepte dvě větší kartonové desky dohromady a vytvořte vlastní korpus. Vždy dbejte na to, aby dno krabice bylo dvojité a spoje byly přelepené širokou páskou, protože stolek je těžký a jednostranný – dno by se mohlo prolomit.

Při stěhování kanceláře se často řeší jen počítače, dokumenty a rostliny v květináčích. Nábytek se bere jako samozřejmost, která se prostě naloží. Jenže právě skříně, stoly a židle umí celý proces zkomplikovat víc než cokoli jiného. Než začnete cokoli balit, projděte každou místnost a rozhodněte, co se skutečně stěhuje, co se vyhodí a co se dá předat dál. Bez tohoto třídění zaplníte půlku dodávky haraburdím, které v nové kanceláři stejně nikdo nevyužije.

Nejdůležitější pravidlo zní: nábytek vždy zvedejte za spodní hranu nebo za boční plochy, které nejsou vidět. U skříněk a komod to znamená chytit je zespodu, u stolů zase za nohy. Pokud potřebujete posunout kus nábytku po podlaze, nepokládejte dlaně na vrchní desku. Místo toho použijte hadr nebo rukavice s protiskluzovou úpravou, které zabrání přímému kontaktu kůže s lakem. Častá chyba je zkoušet nábytek nadzvednout za hranu desky – právě tam se otisky objeví nejdřív.

Častou chybou je balení více kusů do jedné vrstvy bez jakékoli mezivrstvy. I zdánlivě hladké povrchy na sebe při nárazu působí jako smirkový papír. Stejně tak se vyvarujte použití novinového papíru přímo na lakovaný povrch, protože tiskařská barva může na materiálu zanechat stopy. Dalším častým prohřeškem je nedostatečné zajištění obsahu krabice – volné poličky se během jízdy tříští o sebe, což vede k nevratnému poškození.

Po zabalení každý kus označte štítkem s údajem o místnosti, do které patří, a poznámkou „křehké". Takto připravené poličky a lišty bezpečně snesou i náročnější manipulaci. Při vybalování postupujte obráceně: nejprve odstraňte stretch fólii, poté lepenku a bublinkovou fólii. Pokud se přesto na povrchu objeví drobné škrábance, nemusíte zoufat – většinu z nich lze snadno zamaskovat vhodným přípravkem na obnovu povrchu.

Jak zabránit otiskům při běžném používání U dveří skříněk a zásuvek je nejrizikovější oblastí oblast kolem úchytek. Zde pomůže jednoduchá změna zvyku: otevírejte dveře za hranu, ne za střed desky. Pokud máte kování, dotýkejte se ho pouze prsty, ne celou dlaní. U skleněných vitrín je vhodné mít po ruce bavlněné rukavice – ne kvůli otiskům, ale aby se na skle nedělaly šmouhy od potu. Rukavice by měly být čisté, jinak přenesou prach, který povrch poškrábe.

Začněte očištěním každé poličky a lišty od prachu a nečistot. Jemně je otřete suchým hadříkem, aby na povrchu nezůstala žádná zrnka písku nebo drobky, které by mohly při pohybu působit jako brusný papír. Následně obalte každý kus samostatně bublinkovou fólií, a to vždy tak, aby bubliny směřovaly k povrchu a poskytovaly tak nejlepší tlumení nárazů. U tenkých lišt fólii přeložte a zajistěte ji lepicí páskou na několika místech, ne však příliš těsně, aby nedošlo k deformaci materiálu.

Tip pro stabilní balíky: kombinace lepenky a fólie Po obalení bublinkovou fólií přidejte vrstvu pevné lepenky. Z kartonu vystřihněte kusy o něco větší, než je rozměr poličky, a přiložte je na obě strany. Tento sendvič pak pevně stáhněte stretch fólií, která vše drží pohromadě a zároveň chrání před vlhkostí. U lišt je vhodné vytvořit svazek: položte je na sebe, mezi jednotlivé kusy vložte karton nebo měkkou výplň a celý svazek obalte fólií. Tím zabráníte vzájemnému kontaktu a pohybu jednotlivých dílů.

Když už k otisku dojde, neřešte to hned agresivním čističem. Stačí mikrovláknový hadřík mírně navlhčený vlažnou vodou. Otírejte jemně krouživými pohyby, bez tlaku. Mastný otisk se uvolní, pokud hadřík předem vyždímáte tak, aby byl jen vlhký. Pozor na saponáty – ty narušují voskovou vrstvu a povrch pak matní. Pokud je otisk starší a zaschlý, naneste na hadřík kapku dětského oleje a krouživě přejíždějte přes místo. Olej rozpustí mastnotu a nezanechá šmouhy, pokud ho po chvíli setřete suchým hadříkem.