Když chcete přestat s hliníkem: 3 funkční recepty na přírodní deodorant

Mandlový olej je bohatý na kyselinu olejovou, což mu dábyt v panelákuá vyšší promašťovací schopnost. Hodí se pro suchou a zralou pleť, která potřebuje výživu a ochranu před vysušováním. Naopak meruňkový olej obsahuje více kyseliny linolové, která podporuje obnovu kožní bariéry a reguluje tvorbu kožního mazu. Pro mastnou a smíšenou pleť je proto obvykle lepší volbou. Pokud máte sklon k ucpaným pórům, sáhněte spíše po meruňkovém oleji, i když i mandlový je méně komedogenní než mnohé jiné oleje.

Účinnost přírodního deodorantu ovlivňuje i vaše hygiena. Pravidelný peeling podpaží (jednou týdně směsí cukru a oleje) odstraní odumřelé buňky a zbytky kosmetiky, díky čemuž se deodorant rovnoměrněji rozloží. Během prvních dvou týdnů přechodu používejte navíc jemný antibakteriální mýdlový gel – tím zamezíte množení bakterií, které způsobují zápach. Po měsíci si tělo zvykne a intenzita potu se vrátí do normálu, často dokonce nižší než při používání antiperspirantů.

Recyklace vosku je lákavá nejen kvůli úspoře peněz, ale také kvůli ekologickému cítění. Než ale roztavíte zbytky starých svíček do nové, měli byste vědět, že každý vosk si nese svůj vlastní příběh – a tím i vůni. Nejde jen o to, že se smíchají různé parfémy. tavení a opětovného tuhnutí mění chemické vlastnosti vosku, což se projeví jak na intenzitě, tak na charakteru výsledné vůně.

Základním problémem je, že se při prvním hoření svíčky uvolní část vonných sil do vzduchu. Zbytek, který zůstane ve vosku, je už částečně degradovaný. Když takový vosk roztavíte podruhé, těkavé látky se odpařují rychleji a nerovnoměrně. Výsledkem je svíčka, která voní slaběji, případně se vůně rozvine až po delší době hoření. V extrémních případech může dojít i k nežádoucímu tzv. studenému zápachu, kdy svíčka voní nepříjemně i bez zapálení.

Častou chybou při náhradě včelího vosku je použití jen jednoho druhu rostlinného vosku bez ohledu na ostatní složky. Například do krému, který obsahuje hodně bambuckého másla, se vyplatí dát kandelilu, protože máslo samo o sobě je měkké. Do tyčinek na rty, kde potřebujete pevný produkt, je vhodná kombinace karnauby a rýžového vosku. Vždy myslete na to, že rostlinné vosky nemají tak výrazné „lepicí" vlastnosti jako včelí, takže pokud recept obsahuje med nebo glycerin, musíte je zpracovat rychleji a důkladněji, aby se neseparovaly.

Při přípravě domácí kosmetiky, mastí nebo balzámů na rty narazíte na včelí vosk jako na téměř nenahraditelnou surovinu. Má ale jednu zásadní nevýhodu: není vhodný pro vegany a pro lidi s alergií na včelí produkty. Zároveň jeho cena v posledních letech stoupá, a tak se vyplatí znát rostlinné alternativy, které mají srovnatelné vlastnosti. Než ale začnete experimentovat, je dobré pochopit, v čem se včelí vosk od rostlinných vosků liší, jinak skončíte s mastí, která se rozpustí při pokojové teplotě, nebo naopak tuhne jako kámen.

Základní rozdíl je v bodu tání a v tvrdosti. Včelí vosk taje mezi 62 a 65 °C a má vysokou plasticitu – to znamená, že se dobře tvaruje, ale při zahřátí se nechová jako tekutina. Z rostlinných vosků se mu nejvíce blíží karnaubský vosk (z palmy Copernicia prunifera) a kandelilový vosk (z rostliny Euphorbia cerifera). Karnauba taje až kolem 82 °C, je velmi tvrdá a křehká, proto se musí kombinovat s měkčími vosky. Kandelila má bod tání kolem 68–70 °C a konzistencí se včelímu vosku podobá nejvíce. Méně známý je vosk z rýžových otrub (bod tání 78–82 °C), který je flexibilní a hodí se do tyčinek a balzámů.

První recept je vhodný pro citlivou pokožku a začátek přechodu. Smíchejte tři polévkové lžíce kokosového oleje (panenského), dvě polévkové lžíce jedlé sody a tři polévkové lžíce škrobu – nejlépe kukuřičného nebo tapiokového. Vše důkladně utřete do hladké pasty. Pokud je směs příliš tuhá, přidejte kapku oleje, pokud naopak řídká, přisypte škrob. Nanášejte malé množství konečky prstů do čistého podpaží. Pozor na jedlou sodu: u někoho způsobuje zarudnutí. Pokud po dvou dnech cítíte svědění, snižte její podíl na polovinu a nahraďte ji škrobem.

Další častou chybou je použití příliš velkého množství oleje. Pro celý obličej postačí tři až čtyři kapky. Více oleje neznamená lepší výživu, ale spíše riziko vzniku mastného lesku a ucpání pórů. Pokud si nejste jistí, začněte s menším množstvím a postupně přidávejte. Olej by se měl vstřebat do tří minut; pokud se po pěti minutách stále lesknete, je to signál, že jste použili příliš mnoho nebo že je pro vaši pleť daný olej příliš těžký.