Když vyrážíš do českých hor: Zimní túra bezpečně a s rozmyslem

Dalším častým přešlapem je opomíjení koncovek. Většina holí se prodává s kovovým hrotem, který je skvělý na hlínu, ale na asfaltu nebo mokrých skalách klouže. Na sestupy po zpevněných cestách si pořiďte gumové koncovky – mají větší plochu a lepší přilnavost. Měňte je podle povrchu, ne podle ročního období. Stejně tak nezapomeňte na poutka: správně nastavené poutko (přes hřbet ruky, ne přes zápěstí) vám umožní uvolnit sevření a přesto držet hůl pevně. Když půjdete do kopce, poutko povolíte, do sestupu utáhnete – ale pozor, ať neškrtí.

Co řešit předem, ať to neřešíte na sestupu Materiál a konstrukce nejsou jen marketing. Levné hole s pevnými segmenty sice unesou běžnou procházku, ale na dlouhém sestupu se projeví jejich tuhost. Když špička narazí na kámen, energie se přenese přímo do zápěstí a lokte. Proto vybírejte hole s tlumícím systémem – ať už pružinou, nebo speciální vložkou. Vyzkoušejte je na tvrdém povrchu: rukojeť by neměla poskakovat. Stejně důležitý je teleskopický mechanismus. Upínání, které pouští, je častým zdrojem pádu. V obchodě s holí zatřeste a zkuste ji zkrátit a vysunout alespoň dvacetkrát. Pokud cítíte vůli, jiný kus.

Další častou chybou je podcenění možnosti vniknutí cizího předmětu do nohy – třísky, kamínky, ale i bodnutí hmyzem. Do lékárničky proto patří pinzeta s jemným hrotem, která umožní šetrné odstranění třísky z chodidla. Dezinfikujte postižené místo před i po zákroku a poté sledujte, zda se rána nezahojí do dvou dnů. Pokud by zůstala zarudlá a oteklá, může se jednat o infekci, a je nutné vyhledat lékaře. Dětem také hrozí větší riziko alergických reakcí na hmyzí bodnutí, proto přibalte antihistaminikum v dětské dávce – ale vždy jen to, které dítě už dříve dostalo a které mu vyhovuje.

Na závěr si řekněme, kdy hole vyhodit z hlavy. Pokud máte zdravé klouby a jdete jen pět kilometrů s převýšením 200 metrů, nepotřebujete je. Ale jakmile je sestup delší než hodina nebo převýšení přesáhne 500 metrů, jsou hole nezbytností. A hlavně: nekupujte je podle barvy nebo značky. Vyzkoušejte je na schodech, ve dřepu, s batohem na zádech. Teprve pak uvidíte, jestli vám opravdu sednou. Ušetříte tím nejen peníze, ale i výlet za ortopedem.

Když se chystáte na túru s dětmi, běžná lékárnička pro dospělé nestačí. Dětské nohy jsou během pohybu v terénu vystaveny jiným rizikům než nohy dospělých – rychlejšímu odírání, otlakům, drobným poraněním i reakcím na nové podněty, jako jsou bodnutí hmyzem nebo kontakt s rostlinami. Proto je důležité lékárničku nejen doplnit, ale doslova přizpůsobit dětskému chodidlu a jeho specifikům. Nejde o to kupovat drahé výbavy, ale vědět, co změnit a proč.

Dlouhé sestupy jsou pro tělo nejnáročnější částí túry. Nejde jen o únavu svalů, ale především o opakované nárazy, které přenášíte z nohou do páteře. Bez správné podpory se z dvacetikilometrového sestupu může stát půlroční problém s koleny. Přitom stačí málo – vědět, co od holí čekat, a hlavně co nepodcenit při jejich výběru.

Začněte tím, že ze své lékárničky odstraníte vše, co je pro děti nevhodné – zejména léky s obsahem aspirinu, které mohou u malých dětí vyvolat závažné nežádoucí účinky, nebo dezinfekce s agresivními složkami, které na dětské kůži způsobí pálení a podráždění. Místo toho sáhněte po dětských variantách přípravků, které jsou šetrnější, ale stále účinné. Základem by měla být dezinfekce bez alkoholu (například na bázi octenidinu), která nezalévá ránu a nebolí. Nezapomeňte na sterilní gázu, náplasti na citlivou pokožku a obinadlo, které použijete při odřeninách.

Vrstvení oblečení není žádná věda, ale spousta turistů ho podceňuje. Často vidím lidi, kteří vyrazí na hřebenovku v jedné silné mikině a pak se diví, že se potí nebo naopak mrznou. Základní princip je jednoduchý: každá vrstva má jinou funkci a společně vytvářejí systém, který tě udrží v suchu a teple. Nejdůležitější je ale vědět, že neexistuje univerzální kombinace – musíš ji přizpůsobit počasí, náročnosti trasy a své vlastní termoregulaci.

Při sestavování lékárničky myslete na to, že děti neumějí popsat, co přesně cítí – často jen řeknou, že „noha bolí", ale nedokážou určit, jestli jde o odřeninu, puchýř nebo něco vážnějšího. Proto je nutné po každé zastávce prohlédnout dětské nohy: zkontrolujte, zda nejsou začervenalé, oteklé nebo teplé, a včas reagujte. Pokud dítě kulhá nebo si stěžuje na bolest v kloubu, nemusí jít o pouhý otlak – může to být výron, který vyžaduje chladivý obklad a znehybnění. Přibalte tedy chladicí gel nebo sáček s chladicí vrstvou, který aktivujete rozlomením.