Provence style interiéry: levandulová pole a sluneční záře ve vašem obýváku

Nemám ráda, když se interiér tváří jako výstavní síň. Bydlení musí dýchat, musí snášet odřeniny od vysavače i otisky dětských prstů. Wall panels jsou v tomto směru nečekaně vděčné. Dají se opravit lokálně, přetřít nebo vyměnit jeden segment, aniž byste museli bourat půlku zdi. A pokud zvolíte variantu s vyšším leskem, prach z nich setřete vlhkým hadrem za pět vteřin. To u strukturované omítky nezažijete. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší je vybrat panel v odstínu, který ladí s podlahou, ale liší se o dva až tři tóny. Vznikne tak plynulý přechod, který místnost opticky zvětší. Žádné ostré hrany, žádné přerušení li


Někdo namítne, že polštáře jsou jen dekorace a na spaní slouží matrace. To je pravda, ale jen do chvíle, než si pořídíte pohovku s tenkou pěnovou výplní. Pokud máte doma starší typ rozkládací sedačky, kde pod pěnou je jen prkno a kovová mřížka, víte, o čem mluvím. Každý centimetr tlumení se počítá. A právě decorative pillows, pokud je vyberete dostatečně vysoké a pevné, dokážou nahradit chybějící podporu bederní páteře. Když si je dáte pod záda při sledování filmu, ulevíte křížům. A když na nich spíte? To raději nezkoušejte, pokud nemáte polštář s anatomickým tvarem. Pro běžné spaní jsou vhodné jen ty s paměťovou pěnou nebo s pogumovaným vláknem. Ostatní typy během noci ztratí výšku a probudíte se s křivým krkem. Řešením je pořídit si dva sety. Jeden na sezení, druhý na spaní. Ale to už se dostáváme k organizačnímu perfekcionismu, který ne každý zvládne udr�


Pokud jste ochotni investovat do kvality, podívejte se po polštářích s odnímatelným potahem a s výplní z mikrovlákna, která je pratelná v pračce. Každý, kdo má doma psa nebo malé dítě, ví, že dekorativní polštáře jsou magnetem na vlasy, drobky a psí chlupy. Vlastnit bílý sametový polštář je v takové domácnosti utopie. Raději sáhněte po strukturovaném plátně nebo silném kepru. A pokud už musíte mít velvet upholstery, tedy sametový povrch, volte tmavší odstíny jako antracit nebo tmavě modrou. Na nich špína není tolik vidět a stačí je po sezoně vyprat. Ale pozor - samet v kombinaci s click-clack mechanismem na sedačce může být problém. Při rozkládání se látka na skladech odírá a po pár letech je vidět prošlapané místo. Proto je lepší mít polštáře oddělené od mechanismu. Položte je na sedák až po rozložení. Zní to jako otrava, ale při pravidelném používání ušetříte stovky za nové pot


Než začnete rovnat další fleece deku přes křeslo, zastavte se u polštářů. Ty malé, na první pohled nenápadné kousky látky dokážou s místností udělat víc, než celý nový koberec. Pamatuji si, jak jsem před lety řešila byt o třiceti metrech čtverečních. Každý centimetr byl vzácný, a přesto jsem chtěla, aby místnost působila útulně, ne jako skladiště. Právě decorative pillows se staly mým tajným trumfem. Nečekejte ale žádné nadýchané kuličky z hypermarketu. Mluvím o polštářích s pevným tvarem, třeba o rozměru 50x50 cm, které nesplasknou po prvním usednutí. Když k nim přidáte pár menších, 40x40 cm, snadno poskládáte vizuální kompozici, která sjednotí sedačku a dodá jí hloubku. Zapomeňte na dvacet kusů, stačí čtyři až šest. Ale pozor na výplň. Pokud sáhnete po levném dutém vláknu, po týdnu budete každé ráno polštář načechrávat a stejně bude vypadat jako placatá palačinka. Já dávám přednost kombinaci husího peří a paměťové pěny. Drží tvar a při opření o ně neucítíte pod rukou práz


Jedním z největších neřestí malých bytů je, že skladování textilu se stává bojem o každý centimetr. Peřiny, polštáře, náhradní deky, to všechno potřebuje vzduch, ale zároveň nesmí překážet. Proto je postel s úložným prostorem tak geniální vynález - zvednete lamelový rošt, pod ním je dutina vysoká klidně čtyřicet centimetrů, a tam zmizí všechno, co by jinak leželo na skříni a chytalo prach. A když už mluvíme o roštu, nezapomínejte na jeho pravidelnou kontrolu. Lamely se časem prohýbají nebo praskají, což naruší rovnoměrné rozložení váhy. Stačí jednou za půl roku projít jednotlivé lišty a případně vyměnit poškozené kusy. Není nic horšího, než když se uprostřed noci probudíte s nohou propadlou mezi dvě lam


Nezapomínejte ale na praktickou stránku věci. Zrcadlo musí viset v takové výšce, aby se v něm odráželo něco zajímavého. Když ho pověsíte příliš nízko, uvidíte jen vlastní nohy nebo podlahu. Ideální je umístit ho tak, aby zachycovalo protější okno nebo alespoň svítidlo na stropě. A pokud máte click-clack mechanismus u pohovky, zkontrolujte, že při rozložení nic neblokuje výhled do zrcadla. Jinak efekt ztratí smysl. Já osobně miluju kombinaci velkého zrcadla v jednoduchém kovovém rámu a masivního dřevěného stolu pod ním. Ten kontrast dodává místnosti charak