Stěna jako kus nábytku aneb Když malba nestačí a přijdou hosté

Pak jsem objevila kouzlo šikovného mechanismu. Koupili jsme levnější variantu s click-clack mechanism, který sedačku během deseti vteřin proměnil v lehátko. Žádné tahání matrace zpod polštářů, žádné hledání chybějícího dílu. Jen zmáčknete, sedák se posune a máte rovnou plochu na spaní. Tento kousek jsme umístili k bílé stěně, která nebyla nijak výrazně malovaná, jen jemně texturovaná válečkem. A najednou celý pokoj působil vzdušněji. Když jsme k tomu přidali úložný box pod oknem, přestali jsme řešit, kam schovat ložní prádlo a deku pro hosty. Zjistila jsem, že wall painting může být i trik, jak zvýraznit určitou funkci náby


Největší zlom ale přišel až s druhou rekonstrukcí. Malý byt na sídlišti, 2+1 s kuchyní, kde každý centimetr počítal. Tehdy jsme sáhli po bed with storage, který měl v čele zabudované police a pod matrací tři velké šuplíky. Postel stála u jedné stěny, druhou stěnu zabírala skříň. Zbývající prostor? Skoro žádný. A právě tady jsem si uvědomila, že wall painting musí pracovat s tím, co už v místnosti je. Natřeli jsme čelo postele stejnou barvou jako stěnu, čímž splynula s pozadím a opticky místnost nezatěžovala. Kolem oken jsme nechali bílou, aby dovnitř proudilo světlo. Výsledek? Hosté si mysleli, že jsme přistavěli pokoj, přitom jsme jen chytře sladili ba


Když jsme se stěhovali do prvního bytu o dvou a půl místnostech, manžel trval na tom, že každá stěna musí být minimálně ve třech barvách. Já jsem trvala na tom, že potřebujeme místo na spaní pro jeho bráchu, který každý druhý víkend přijížděl z druhého konce republiky. Výsledek kompromisu? Jedna stěna v obýváku dostala výraznou tmavě modrou, a podél ní jsme natlačili pohovku, která se dala rozložit. Jenže ta pohovka vypadala jako dvě židle slepené lepidlem z devadesátek a rozkládání připomínalo horolezecký trénink. Tehdy jsem pochopila, že wall painting není jen o barvách na zdi, ale o tom, jak stěny rámují funkci náby


Vyplatí se připlatit za úložný prostor pod sedákem? Pokud žijete v bytě, kde je každý metr čtvereční pod zámkem, pak ano. Bed with storage není luxus, je to nutnost. Klasická rohovka mívá pod rohovým dílem schránku, do které nacpete povlečení pro šest osob, dvě zimní deky a ještě nouzovou žehličku. Ale pozor – musíte zkontrolovat, jestli je víko dostatečně pevné a nezabouchnou se vám při tom prsty. A hlavně zda se dá schránka otevřít i v rozloženém stavu, jinak příště zapomenete, kam jste dali tu modrou deku. Já osobně miluju modely, kde pod každým sedákem je samostatný box. Můžete si tak organizovat lůžkoviny podle velikostí nebo podle sezóny. Manžel nadává, že se v tom nevyzná, ale já vím přesně, kam sáhn


První skutečná lekce přišla, když jsme pořídili skutečný sofa bed s hustou pěnou. Měl krásnou tmavě šedou velvet upholstery, která na té modré stěně vypadala jak z katalogu. Jenže jsme zapomněli na jednu věc: rozložený zabral skoro tři čtvrtě místnosti. Přes den jako sedačka fungoval skvěle, večer jsme museli odsunout konferenční stolek, posunout křeslo a sundat polštáře z parapetu. A když přišla tchyně na týden, zjistili jsme, že nemáme kam dát její kufr. Prostě jsme podcenili, že wall painting vytvoří optické rozdělení prostoru, ale fyzicky ho nezvětší. Modrá stěna působila útulně, ale ráno jsme o ni zakopávali rozloženým rámem post


Nakonec padne rozhodnutí na velikosti místnosti a vašich zálibách. Sedíte raději v rohu s nohama nahoře, nebo s přímým výhledem na televizi? Zkuste si doma na podlahu nalepit maskovací pásku do tvaru budoucí sedačky. Obkreslete rohovku i klasickou pohovku a žijte s tím týden. Uvidíte, co vám vadí – jestli vám leháro do cesty, nebo jestli se naopak cítíte v rohu jako ve vaku. Já jsem takhle zjistila, že na rohové sedačce můj pes spí radši, protože má po obou stranách oporu. A když je řeč o psovi – nezapomeňte, že rohovka se špatně vysává v místech, kde se stýkají díly. Pokud máte chlupy všude, raději sáhněte po rovné pohovce, kterou můžete odtáhnout od zdi a luxovat ze všech stran. Uvidíte, že i malý detail změní váš každodenní komf


Pokud jde o samotný mechanismus rozkládání, vyplatí se utratit o pár stovek víc za kvalitní kování. Můj první pokus byl levný rozkládací gauč z hypermarketu. První rok fungoval obstojně, ale pak začal při každém sklopení vrzat a dopadnout na zem s nepříjemným rykem. Click-clack mechanismus, pokud je dobře udělaný, drží 15 let. Jen si dejte pozor na to, aby měl pojistku proti samovolnému složení – obzvlášť pokud máte doma malé děti nebo neposedné psy. Stejně důležitá je i údržba. Velvet upholstery sice vypadá luxusně a na dotek je jako pohlazení, ale v jídelně u stolu se snadno ušpiní od omáčky nebo červeného vína. Dnes už bych zvolila pratelný potah, nebo alespoň látku s ochrannou vrstvou. Když už samet, tak jen v tmavším odstínu – hořčicová nebo tmavě modrá vypadá skvěle a skvrny na ní nejsou tak vid